Havířov je pro mě srdeční záležitost, říká Robert Říčka

Útočník Robert Říčka patří mezi největší hvězdy havířovského hokeje současnosti. Patřil do kádru AZetu od jeho znovuzrození po krachu Pantherů v roce 2010, pomohl k postupu do 1. ligy, přičemž vyhrál kanadské bodování baráže. V následující prvoligové sezóně si jej vyhlédl Zlín, za který odehrál tři sezóny v extralize, nakoukl do reprezentace a nakonec odešel do Sparty Praha, kde působí dodnes. V našem rozhovoru jsme se vrátili do roku 2010, pokračovali přes postupovou sezónu a Robertův odchod do extraligy a nakonec jsme se bavili i o současnosti.

Roberte, v roce 2010 došlo ke krachu hokeje v Havířově pod hlavičkou Pantherů a přišel znovuzrozený AZ, kterého jsi byl součástí. Dvakrát jsi vyhrál klubové kanadské bodování, zažil postup do 1. ligy. Jak na to vzpomínáš?

Pro mě je Havířov srdeční záležitost, protože jsem tady vyrostl, naučil jsem se tady hrát hokej a do 25 let jsem hrál jen tady. Pro mě to byly takové smíšené pocity, protože jsem měl vyšší ambice. Hráli jsme tady extraligu juniorů a s klukama jsme chtěli hrát aspoň 1. ligu. Po tom krachu se tady rozjela 2. liga a nikdo z nás nepočítal s tím, jaké fantastické roky tady zažijeme. Chodili lidi a všichni jsme byli na jedné lodi. To byly strašně krásné roky a s klukama z toho období se scházíme dodnes.

Potom, co jste postoupili do 1. ligy, jsi dostal šanci v extraligovém Zlíně, následně v reprezentaci a ve Spartě Praha. Jaký přechod je jednodušší? Z druhé ligy do první, nebo z první do extraligy?

Nejdřív bych chtěl poděkovat vedení Havířova, že mě pustili, když ta možnost přišla. Ve Zlíně jsem tak nějak cítil, že to je moje poslední šance dostat se do extraligy. A od začátku mi to tam sedlo. Sedl jsem si se spoluhráči, trenér mi věřil a byl tam i velký zájem ze strany vedení Zlína. V té době tam byli hráči jako Leška, Čajánek, Balaštík, Tesařík, což pro mě byla obrovská jména, ty kluky jsem znal jen z televize. Bylo fajn je poznat jinak.

Po hokejové stránce to bylo více takticky svázané, chodilo více lidí a je to více mediálně sledované. Ale rozkoukal jsem se poměrně rychle a v manšaftu jsem se usadil. Měl jsem v týmu poměrně dobrou roli a hodně se mi tam dařilo. Ty tři roky se mi vyhýbaly zranění a nevynechal jsem ani jeden zápas.

Jsem Zlínu vděčný, že mi dali šanci a že mě vytáhli z první ligy. Myslím si, že to bylo prospěšné pro obě strany a moc jsem si to tam užil.

Ze Zlína ses dostal do reprezentace a následně do Sparty, že?

Poslední rok ve Zlíně jsem se dostal na Chanel One Cup a myslím si, že jsem tam odehrál slušné zápasy. Na popud toho mě oslovila Sparta Praha a já jsem po těch třech letech vycítil, že by to pro mě nemuselo být špatné. Byl to další impulz, jít do lepšího klubu, který má větší ambice. I když mě od toho někteří odrazovali, tak jsem měl svoji hlavu. Chtěl jsem tam jít a rozhodně ničeho nelituju.

I když ty dvě sezóny nebyly úplně podle představ, jak z týmového, tak z osobního hlediska. Ale zase mě to posunulo v tom, že si víc vážím věcí. Měl jsem loni nepříjemné zranění, které původně vypadalo banálně, ale nakonec z toho byla nucená čtyřměsíční pauza. To nebylo lehké období, ale teď se dívám na některé věci jinak a třeba mi to může do budoucna pomoct. Jsem rád, že jsem ten krok udělal a šel na Spartu.

Teď proběhly změny, dost jsme posílili a těším se, že konečně bude dobrá sezóna. Přeju si, abych byl zdravý, abych tomu týmu měl co nabídnout a abych byl týmu prospěšný a platný.

Sparta teď uzavřela spolupráci s Kadaní, takže by se teoreticky mohlo stát, že bys mohl hrát za Kadaň proti Havířovu. Co by to pro Tebe znamenalo?

Možná to bude znít blbě, ale mám klauzuli ve smlouvě, že ani nemůžu jít do 1. ligy. Takže ta šance je nulová. Je to spíš pro mladé kluky – z juniorky tam poslali šest nebo sedm lidí, ať hrajou. Nepředpokládám, že by tam šel někdo ze základního kádru.

Ani na rozehrání se po zranění?

To možná jo. Kdyby se to stalo loni, třeba bych se tam v závěru sezóny rozehrát. Ale teď máme 10 přípravných zápasů, takže se rozehraju v přípravných zápasech a potom není potřeba jít hrát ostré zápasy jinam.

Když jsi mluvil o posilování týmu – jak to vypadá v kabině? Jsou lidi rádi, když přijdou takoví hráči nebo cítí větší konkurenci a bojí se o místo?

Tak samozřejmě, že to má dvě roviny. Člověk třeba bude hrát míň, než byl zvyklý a minuty budou mít ty esa, co přišly. Ale já to beru z toho týmového pohledu, že jsme ten kádr posílili výborně a já jsem šel do Sparty s tím, abychom hráli o ty nejvyšší pozice, abychom hráli o ten pohár a byli silní. Letos máme šanci hrát nahoře a máme šanci udělat nějaký výsledek. Takže já tohle beru jenom pozitivně. Na druhou stranu se člověk musí více snažit, aby si to místo udržel.

Očekává se silná čtyřka, kterou by měly tvořit týmy Sparty, Hradce, Brna a Třince. Souhlasíš?

Jo. Ta špička v extralize se hodně vyrovnala. Jak jsi jmenoval – Brno bývá silné, Třinec a Hradec taky. Každý rok tam je nějaké překvapení, že hraje nahoře někdo, od koho se to nečeká. My jsme teďka hráli dvě sezóny okolo osmého, desátého místa. To rozhodně nejsou pozice, na kterých bychom chtěli být. Měli bychom být v první šestce, nejlépe čtyřce. Uvidíme, jak se to poskládá. Musíme chytit začátek a věřím, že nás čeká dobrá sezóna.

Vraťme se zpátky do Havířova. Na co nejvíc vzpomínáš za těch pět sezón v AZetu?

Asi nejvíc mi utkvěla v paměti ta první sezóna po znovuzrození AZetu – 2010/11. Byl tady obrovský fanouškovský boom, aji to město strašně žilo hokejem. V kabině jsme měli super partu a mě osobně se taky dařilo, takže tu sezónu jsem si užil nejvíc.

Pak ty dvě barážové sezóny, tu první jsme sice ještě nepostoupili, ale pak přišla ta postupová sezóna. Pro mě to bylo vysněné, protože po těch sezónách, kdy jsem, dá se říct, dominoval ve druhé lize, měl nabídky z první ligy. Ale já jsem je odmítal, protože jsem věřil, že do roka, do dvou postoupíme a zahraju si první ligu s Havířovem. To se splnilo, za což jsem byl šťastný.

Samozřejmě nesmím zapomenout na derby s Orlovou a později s Karvinou, to byly výjimečné zápasy. Člověk se na to těšil už třeba měsíc dopředu, když věděl, že se to blíží. To byly takové nejlepší zážitky.

S kým se Ti nejlíp hrálo v době, kdy jsi byl tady?

Nerad bych někoho urazil, ale nejlíp se mi hraje s někým, s kým si rozumím i mimo led. Vždycky jsem si rozuměl hokejově i lidsky s Radimem Haasem, i když jsme spolu hráli poměrně krátce, asi jen jednu sezónu. To bylo výborné. A s Tondou Pechancem. Podle mě je Pechy výborný hokejista, silný na puku a umí přihrát. Je škoda, že se neusadil v extralize natrvalo. On je takový typ jako Petr Holík, kterého jsem měl ve Zlíně. To jsou takoví tvořiví centři, co radši přihrajou, než vystřelí. Já jsem spíš do toho zakončení.

Pod kterým trenérem se Ti dobře hrálo?

Rád vzpomínám na pana Režnara, současného trenéra AZetu, protože on mě vytáhl z juniorky, ještě za dob Pantherů, do áčka. Za jeho trénování jsem udělal velký progres, za což jsem mu vděčný. Bavily mě i jeho tréninky a líbil se mi způsob, jakým to vede.

A v novodobém AZetu pak trenér Daneček. On vyznával útočný styl, chtěl po nás, ať napadáme, hrajeme s pukem a jsme kreativní. Byl to líbivý hokej pro diváky a já jako útočník jsem byl rád, že nejsme svázaní obranou. Na druhou ligu měly i tréninky dobrý náboj a bylo to ostřejší.

Sleduješ pořád AZ?

Jo sleduju. Když hraje na Slavii a nemáme zrovna zápas, tak se chodím dívat. Ale od té doby, co jsem v Praze, jsem nebyl na domácím zápase, což mě mrzí. Ale sleduju výsledky na internetu, a když mám čas, tak se dívám na hokej přes počítač, protože jsou k dispozici přenosy.

Do Havířova se dostaneš?

Ze Zlína jsem jezdil často, protože to je kousek. Z Prahy je to horší. V létě se sem dostanu dost, ale v sezóně jen na Vánoce. Ani se mi nechce moc cestovat, protože je to tři a půl hodiny vlakem a autem to je všelijaké. Takže v sezóně spíš odpočívám doma, protože je to náročné. Jezdí za mnou do Prahy rodiče. Po sezóně sem ale jezdím, protože to tady mám rád a mám tady spoustu kamarádů, rodinu a známé. Rád se tady vracím.

Takže se v Havířově pořád cítíš doma?

Jo, to rozhodně. Vyrostl jsem tady a dvacet pět let jsem žil jenom tady. Je to takový ten pravý domov.

Ještě jsi ani nechytil pražský přízvuk, což je obdivuhodné, když už tam jsi dva roky. Nedělají si z Tebe v kabině srandu?

Někdy jo. Je nás tam z Moravy víc, bylo nás šest nebo sedm, letos kolem pěti, šesti. Nemáme tam jenom Pražáky, takže si myslím, že ten jejich slang ani nepochytím. Člověk to tam samozřejmě slýchává v obchodě a podobně, že mluví tak dlouze, ale já se snažím mluvit pořád stejně.

Rozhovor vzniká na tenisovém turnaji, jaké máš ambice?

Mě se tady vždycky líbí, kromě minulého ročníku, který jsem vynechal, jsem byl na všech předchozích ročnících. Už nehraju tolik, jako dřív, kdy jsem chodil pinkat čtyřikrát pětkrát týdně. Byl jsem na tom tenisově líp, ale jdu si sem užít atmosféru, protože je tady přátelská atmosféra.

Takže si chci popovídat s kamarády, zahrát si slušný tenis a samozřejmě se budu snažit dojít co nejdál. Tak jako v každém sportu, i v tenise mě baví vyhrávat. Uvidím, jak se mi bude dařit.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí a zdraví do další sezóny.

Foto v dresu Sparty Praha: Juliana Zash, www.hcsparta.cz