Jsem rád za důvěru, kterou dostávám, říká obránce David Chroboček

Odchovanec AZetu a nenápadný obránce s přezdívkou Sančéz, to je dvadvacetiletý David Chroboček, který společně s Jakubem Mataiem nastupuje v první obranné dvojici. Poznejte ho blíže v následujícím rozhovoru.

Davide, ty jsi havířovský odchovanec, jak vzpomínáš na svoje začátky? Kdo tě přivedl k hokeji? S kým jsi tady začínal hrát?

Začínal jsem ve 4 letech, kdy mě k hokeji dovedl brácha. On sám nehraje, ale měl kamaráda, který hrál a přes něj mě k tomu přivedl. Začínal jsem hrát třeba s Kubou Kotalou, Lukášem Bednářem, Davidem Pastrňákem nebo Davidem Bahounkem, který už skončil.

Mimo Havířov si nastoupil jen na necelou sezónu v juniorce Třince a pak v 2. lize za Karvinou a Valašské Meziříčí. Jak vznikala tato tvoje angažmá?

Když jsem přišel do juniorky, tak jsme trénovali i s Áčkem. Někdy v polovině přípravy nám trenér řekl, že k přípravě na led se máme hlásit v Třinci. To už se tady hrála 1. liga. Ze začátku jsem hrál tam, ale potom se z mužů stáhli zpět do juniorky dva beci a já už jsem nehrál, proto jsem se vrátil do Havířova. Tady se sice hrála první liga juniorů, ale aspoň jsem hrál a trénoval jsem s Áčkem, a to jsem chtěl. Pak jsem dostal možnost, hrát zároveň druhou ligu v Karviné. To mi vyhovovalo, mohl jsem tam vyhrát v mužském hokeji. Další rok už v Havířově byl trenér Mikeš. Do sestavy jsem se nedostal, tak mě poslali na střídavé starty do Valašského Meziříčí.

Když jsi hrál za juniory v Havířově a zároveň za muže v Karviné, jak jsi vnímal ten rozdíl?

I když je to druhá liga, tak ten rozdíl je velký, hlavně silově.

Po startech ve Valašském Meziříčí ses dostal zpět k mužům v Havířově. Jak se to zrodilo?

Ve Valmezu jsem byl někdy do Vánoc. V Havířově začal trénovat Martin Janeček a ten mi dal, po mých výkonech v druhé lize, šanci v AZetu. A už jsem tady zůstal.

A tvoje srovnání první a druhé ligy?

Tady je zase rozdíl rychlostní. Hráči po tom ledě lítají, dohrávají všechno. Myslím si, že jsem se zvládl uchytit, že jsem člověk, který se na tu hru dokáže adaptovat.

Na trenéra Janečka jsi byl zvyklý už z dob mládeže, jak se ti pod ním trénovalo v mužích?

Janeček nás trénoval už někdy od 6. třídy až do juniorky. Takže jsme se znali a byli jsme na sebe zvyklí.

Jaká pak pro tebe byla změna, když přišel Jiří Režnar?

S jeho příchodem se tým hodně uklidnil. Byla tady taková nervozita, že jsme na tom nebyli dobře v tabulce a od toho se odvíjela i hra. Trenér Režnar přinesl takový klid, pohodu a s tím se zvedla i hra a výsledky.

V současné době jsi v první lajně, dostáváš hodně prostoru na ledě. Takže spokojenost?

Určitě, za to můžu jen poděkovat. Jsem pořád mladý hráč a dostávám na ledě hodně prostoru. I v přesilovkách a oslabeních, takže jsem rád za důvěru, kterou mám.

Minulou sezónu jsi nastupoval v obranné dvojici s Jirkou Krislem. Co ten ti hokejově dal nebo tě naučil?

Když to tak řeknu, tak mě vlastně naučil hrát hokej. Když jsem šel do Áčka, tak jsem hrál od začátku s ním. On mě vytáhl a naučil, jak hrát. Dokázal mi poradit, když jsem něco udělal špatně a jak to udělat jinak, lépe.

Jak říkáš, jsi pořád ještě mladý hráč, ale chtěl bys taky jednou takhle někoho školit?

Teď určitě ještě ne, ale jednou ano. Pomoct nějakému mladému, tak jako Jirka pomohl mně a dostat ho někam výše.

Vnímáš nějak, když teď proti sobě hrajete?

To ne, oba jsme obránci a na tom ledě se nepotkáme. Takže to nevnímám.

Letos zase nastupuješ s Kubou Mataiem, jak jste si sedli?

My spolu nastupujeme skoro od začátku přípravy. Rozumíme si i mimo led, i ve hře nám to pak sedí. Takže super, vyhovuje nám to spolu.

Nejen vy, ale celkově tým vypadá, že jste si sedli.

Musím říct, že takovou partu jsem asi ještě nezažil. Všichni držíme pospolu. Hlavně i mladí kluci a mimohavířovští. Všichni dobře zapadli a výborně si sedíme.

Kdo je tvůj nejlepší kamarád v kabině?

Asi Petr Šendera, i když tady teď moc nehraje a je spíše v Orlové. Spolu se bavíme asi nejvíce.

Ty jsi svůj první gól v první lize dal v sezóně 2016/2017 a další jsi přidal až letos. Vybavuješ si ho? A jaké pro tebe bylo to čekání na další?

Pamatuju si, že to bylo v zápase ve Frýdku-Místku. To čekání nebylo nic příjemného, každý chce dávat góly a tomu týmu pomoct. Jsem rád, že letos po roce a půl už mi jich tam pár spadlo. Je to určitě i tím, že dostávám více prostoru, chodím na přesilovky, dostávám se do šancí, pak si člověk i více věří.

Kam bys to ty osobně rád hokejově dotáhl?

To je těžká otázka. Teď jsem spokojený tam, kde jsem a těžko pomýšlet někam dál, výš. Kdyby ale přišlo něco ze zahraničí, třeba Francie nebo jinde, tak proč to nezkusit.

A kam si myslíš, že to letos dotáhne celý tým?

Tak náš předsezónní cíl je jasný, play-off. Doufám, že to se nám povede a tam už je to buď, a nebo, jak se nám povedou zápasy.

V čem je teď největší síla týmu?

Je to hodně v té soudržnosti. Dokážeme si pomoct, zaskočit jeden za druhého, když už tolik nemůže. To je ten největší úspěch. Taky myslím, že máme dobře natrénováno, měli jsme kvalitní letní přípravu, to nám taky hodně pomůže. Kondiční trenér s námi teď trénuje i během sezóny, což dříve nebylo a každý jsme sílu trénovali individuálně. A hlavně hrajeme útočný hokej, což jsme chtěli a zatím nám to jde.

Teď se prostřídala série proher a výher. Jak vidíš soupeře, kteří vás čekají po reprezentační pauze? Jak navážete?

Myslím, že jsme teď dobře rozjetí a věřím, že budeme zase vyhrávat. Čekají nás teď týmy, které se v tabulce pohybují kolem nás, tak budeme chtít vyhrát co nejvíce zápasů a dostat se výše, než jsme teď.

Proti jakým týmům se ti nejlépe hraje a naopak?

Nejlépe se mi hraje proti týmům jako jsou Kladno, Budějovice, prostě silní soupeři. Myslím, že tak to má každý. Že se chytneme toho jejich tempa a hraje se nám lépe. Naopak mi nesedí Kadaň a teď naposledy Poruba.

Jak trávíš volno, které pár dní máte?

Hodně odpočívám, regeneruju, spím.

A na závěr nám prozraď, jak vznikla tvoje přezdívka – Sančéz?

To už ani nevím, to je dávno. Snad trenér Janeček mi tak začal říkat a už se to nějak chytlo a zůstalo se mnou.

Davide, děkuji za rozhovor a přeji tobě i týmu úspěšné pokračování dobře rozjeté sezony.